Padám, padám
z nebeských výší,
radostným letem
neznámou říší.
Bílé mám čelo,
bílé mám dlaně,
nejčistší krásy
jsem nabrala na ně.
Prostorem tichých,
zářících květů
pozdravy nesu
vzdálených světů.
Pohádky křehké,
zasněné báje,
přináším v duši
od prahu ráje.
Na zemi černé
- jak všechno, co svato -
roztávám zvolna
v špinavé bláto.
