Žirafa jde savanou,
hlavičku má mazanou,
kolem sebe slyší smích,
že prý chodí na štaflích.
Ona však ví najisto,
že když přijde na místo,
kde jen stromy k nebi ční,
žaludek si naplní.
Všem, kdo mají malou výšku
bude brzo kručet v bříšku.
Kdo se drží při zemi,
bude míti hlad.
Žirafa jde savanou
odspoda již spapanou,
zvířátka jí závidí,
to se učí od lidí.
