Jako svíčka vnitřním žárem sžíraná
voskový most z tmy noci do rána
slepecká hůl pro cestu tam a zpět
nehlučně v plameni pohřbím svůj svět
Zůstane jen jistota
že na konci je temnota
v níž se budu bát
na řadu dveří zaklepat
Pak ale vejdu bez klepání
vždyť srdce do nich buší bez ustání
otázkou je-li vítán ten
kdo vchází bez vyzvání
